Listopad 2011

Chtěli bychom poděkovat...

19. listopadu 2011 v 9:29 Naše poděkování
Chtěli bychom poděkovat, novým rodinám i přátelům našeho útulku, kteří si nejen v uplynulých letech osvojili u nás pejska, ale také nás spolu s našimi bývalými svěřenci (miláčky) navštěvují a posílají nám psaníčka a fotky.

Velmi nás překvapilo, ale hlavně potěšilo, že i když si jejich srdce už jeden pejsek získal, nezapoměli na ostatní čekající pejsky, a ještě před zimou jim přivezli teploučké deky, polštáře, starší huňaté svetry a také pamlsky na chuť i pro radost.

Pejsky to zahřeje na těle a nás samozřejmě na duši. Děkujeme za všechno, co pro naše "opuštěnce" děláte, a také za to, že jste dokázali spoustě z nich dát krásný domov.

Ještě jednou, velké díky!

Psí desatero

11. listopadu 2011 v 14:58 Psí řečí...
  1. Můj život trvá 10-15 let.Každé odloučení od Tebe mi působí smutek. Pamatuj.Ty sis mě pořídil!
  2. Dej mi čas , abych pochopil co ode mě chceš!
  3. Důvěřuj mi, nikdy Tě úmyslně nezklamu!
  4. Nehněvej se na mě dlouho a za trest mě nezavírej. Ty máš své přátele a zábavu, já mám jen Tebe.
  5. Povídej si se mnou, i když Tvým slovým úplně nerozumím. stačí mi , když slyším tvůj hlas.
  6. Uvědom si, že i když mě biješ, mohl bych Tě hravě kousnout, ale já to neudělám!
  7. Jestli jsem někdy při práci špatný, dělám chyby nebo jsem líný, uvažuj že mi třeba není dobře nebo jsem unavený. I pejsci mají své dny.
  8. Starej se o mě když zestárnu, i na Tebe to jednou čeká.
  9. Buď v mých těžkých chvílích vždy se mnou, s Tebou je pro mě všechno lehčí.
  10. Až se můj čas naplní, nenech mě trpět.V případě nutnosti skonči mé trápení. Jen Tě prosím-zůstaň v téchle chvíli se mnou.

Beník

10. listopadu 2011 v 11:56 Našli domov
Beník našel nový domov.


Prosba psa z útulku

8. listopadu 2011 v 16:15 Psí řečí...
Dobře se podívej do mých očí, člověče, alespoň na ten zlomek vteřiny, když mne vidíš za mřížemi v kleci, nebo na fotce na internetu a pátráš v nich po někom, kdo už třeba dávno zůstal jen ve vzpomínkách ve tvém srdci. Nemám možná stejný čenich a srst, ale ten pohled, ten poznáš. Mám na to jen chvilku dlouhou jako mrknutí oka a do toho pohledu musím soustředit všechnu naději, která se pro mne na prchavou chvilku objevila, když sis mne všimnul.

Já se ti pokusím vyprávět o vší té bolesti ze zmařených nadějí, které jsem prožil, o strachu a touhách a o tom, jak nám, pejskům, kteří žijeme jen pár let, čas tady zoufale letí. Pokaždé, když zavřu oči, vidím se běhat a dovádět se svým člověkem, ale když se vzbudím, jsem zase sám a vše vidím jen přes mříž.

Prosím tě, člověče, vem mne za ty obzory, po kterých každý den toužím a dej mi domov. Možná, že lidé nebudou obdivně vzdychat nad mou srstí a původem nebo tím, jak ti ladím ke kabátu či sedací soupravě, ale budou vědět, že se mnou na druhém konci vodítka jde někdo s velkým srdcem. Já se na oplátku postarám, abys dostal tolik lásky, kolik jsi schopen přijmout.



Bédinka

7. listopadu 2011 v 10:56 Našli domov


Gita

7. listopadu 2011 v 10:55 Našli domov
Gituška se už také dočkala pelíšku u nové rodiny.